Culture
Dvě země polyfonie: Jak gruzínská sborová tradice rezonuje v českém hudebním dědictví
GCC Editorial ·
Existují místa na světě, kde hudba není zábavou — je to paměť. Je to identita. Je to přežití. Gruzie a Česká republika jsou právě takovými místy. Dělí je tisíce kilometrů, ale spojuje je hluboká pravda: hlas národa pozvednutý v písni dokáže přetrvat i impéria.
Gruzínský dar světu
Zpěv zaujímá v gruzínské kultuře velmi ceněné místo — je to světská tradice národa, jehož jazyk a kultura byly po staletí potlačovány dobyvateli. Nejde jen o lidovou hudbu. Gruzínský polyfonní zpěv je starší než příchod křesťanství do Gruzie, k němuž došlo přibližně ve 4. století našeho letopočtu. Po tisíciletí Gruzínci tvořili písně pro každou součást každodenního života — pro sklizeň, pro smutek, pro slavnosti i pro modlitbu.
V Gruzii existují tři odlišné typy polyfonie: složitá polyfonie typická pro oblast Svanetie; polyfonní dialog nad basovým základem v oblasti Kakheti ve východní Gruzii; a kontrastní polyfonie se třemi částečně improvizovanými hlasy, charakteristická pro západní Gruzii.
Svět si toho všiml. Gruzínská píseň „Chakrulo" byla v roce 1977 zařazena na palubu kosmické sondy Voyager jako součást kolekce hudby reprezentující hlasy Země vysílané do vesmíru. A v roce 2001 byl gruzínský polyfonní zpěv uznán UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví lidstva — živá tradice, nikoli muzejní exponát.
České země: tisíc let zpěvu
Český vztah ke sborovému zpěvu je stejně starý a stejně hluboký. Hudba v českých zemích má kořeny v sakrální hudbě staré více než tisíc let. Nejstarší zaznamenanou písní z českého území je hymnus „Hospodine, pomiluj ny", pocházející z přelomu 11. století.
Tradice chlapeckého sborového zpěvu na českém území sahá do 13. století, kdy vznikl první chlapecký sbor u katedrály sv. Víta v Praze — tradice, která trvá dodnes. Česká sborová kultura se po staletí národního zápasu stala pilířem identity. Tradice českého sborového zpěvu a společného zpívání vznikla v polovině 19. století v době národního obrození a neoslabla ani v letech nacistické okupace — naopak, nabrala mimořádnou intenzitu.
Česká lidová hudební tradice si také vysloužila uznání UNESCO: písně a tanec spojené s odvodem mladých Čechů, zvané „verbuňk", byly zapsány na Seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Společná pravda
Co tyto dvě tradice spojuje, není hudební styl — gruzínská trojhlasá polyfonie a český sborový zpěv jsou technicky odlišné. Spojuje je něco hlubšího: používání společného hlasu jako aktu kulturní odolnosti. Oba národy zpívaly v dobách útlaku, mlčení i utrpení — a oba z nich vzešly se svými hlasy nedotčenými.
Dnes gruzínské soubory vystupují na evropských pódiích a česká sborová festivaly přitahují účastníky z celého světa. Píseň v obou zemích žije dál.